5 – Závěr

    V Laboratoři byla tma. reaktor již byl dávno odstaven, takže nefungovalo osvětlení ani klimatizace. Filtry již dávno nečistily cirkulující vzduch. Vzduch v podzemních prostorách výzkumného střediska byl cítit zatuchlinou a prachem, který zde na vše usedal již tak dlouho, že vytvořil několikacentimetrovou vrstvy na veškerém zařízení. Již léta sem nevstoupila lidská noha. Jen v kanceláři vedoucího Laboratoře někdo seděl v koženém křesle. Nebyl to ale člověk. Byl to android, typ ASV 137. Inženýři by odhalili,že nebyl vypnut. Byl zničen. Elektrické potenciály jeho mozku se dostaly do konfliktu. Zkrátka… nemohl se vyrovnat s impulsy, které mu říkaly, že udělal chybu a zároveň, že dělal vše správně. V oblasti tohoto střetu dvou potenciálů rozdílné úrovně byla v jeho pozitronickém mozku vypálena díra. Rovněž na něm spočívala vrstva prachu a nikdo se nezajímal o jeho pozitronické obvody.Ani o paměťové krychle, ze kterých by bylo možno vyčíst, co se vlastně v Laboratoři stalo.